Proč se CH v křížovkách počítá jako jedno písmeno
Každý, kdo někdy luštil českou křížovku, na to dříve či později narazil. Tajenka má mít pět písmen, vy máte v hlavě slovo „hrách“ – a najednou zaváháte. Vejde se tam vůbec? Píše se CH do jednoho políčka, nebo do dvou? A proč se vlastně dva napsané znaky, C a H, počítají jako jediné písmeno?
Odpověď je jednoduchá a zároveň docela zajímavá: CH je plnoprávné, samostatné písmeno české abecedy. V dnešním článku si v klidu vysvětlíme, proč tomu tak je, odkud se tato zvláštnost vzala a co z ní plyne pro každodenní luštění.
CH je samostatné písmeno české abecedy
Na první pohled vypadá CH jako dvojice písmen. Z pohledu češtiny je to ale jedno jediné písmeno, které se pouze zapisuje dvěma znaky. Jazykovědci pro takový zápis používají hezké staré slovo spřežka – dva znaky „spřažené“ dohromady tak, že společně označují jedinou hlásku.
A přesně tak CH funguje:
- Označuje jedinou hlásku. Když vyslovíte slova chleba, chata nebo ucho, slyšíte na místě CH jeden zvuk, ne dva. Nevyslovujeme zvlášť „c“ a zvlášť „h“.
- Má vlastní místo v abecedě. V české abecedě stojí CH jako samostatná položka, a to mezi písmeny H a I. Řadíme tedy: … G, H, CH, I, J …
- Podle toho se řadí i slova ve slovnících. Slovo chata najdete ve slovníku až za všemi slovy na H. Pořadí je tedy například: hrad, hymna, chalupa, chata, idea.
Právě proto se v křížovkách, ve slovnících, v rejstřících i v telefonních seznamech chová CH jako jedno písmeno. Křížovka v tom nic nevymýšlí – jen věrně kopíruje pravidla české abecedy.
Jedna hláska, dva znaky – jak je to možné?
Možná si říkáte: proč čeština prostě nemá pro tuto hlásku jeden znak, jako má třeba Š nebo Ž? Důvod je historický.
Latinka, kterou čeština od středověku používá, vznikla pro latinu. Ta ale některé české hlásky vůbec neznala, a tak pro ně neměla písmena. Písaři si museli pomoci jinak: skládali dohromady dva i více znaků, aby zachytili zvuky, které latinská abeceda zapsat neuměla. Tomuto způsobu zápisu se říká spřežkový pravopis a ve starých českých textech byl zcela běžný – spřežkami se kdysi psaly i hlásky, které dnes zapisujeme s háčkem.
Na počátku 15. století se objevila reforma, tradičně spojovaná s osobou mistra Jana Husa, která navrhla většinu spřežek nahradit písmeny s diakritickými znaménky – tedy s háčky a čárkami, jak je známe dodnes. Z původních spřežek se v moderním českém pravopisu udržela jediná: naše CH. Můžeme na ni tedy pohlížet jako na malou živou památku na středověkou češtinu, kterou nosíme v každém chlebu, hrachu i pochvale.
Jen pro zajímavost: podobně to má i slovenština, kde je CH rovněž samostatným písmenem abecedy. Není to tedy žádný český rozmar, ale osvědčené řešení, které se ve střední Evropě ujalo.
Co to znamená v křížovce
Pro luštitele z toho plyne několik jednoduchých a spolehlivých pravidel:
- CH patří do jednoho políčka. Do čtverečku napíšeme oba znaky, C i H, těsně vedle sebe. Klidně je pište menší, aby se pohodlně vešly – důležité je, že obsadí jediné políčko.
- CH se počítá jako jedno písmeno. Hledá-li legenda „luštěninu na pět písmen“ a řešením je HRÁCH, počítáme H-R-Á-CH jako čtyři písmena – takové slovo by se do pěti políček nevešlo bez jednoho volného. Naopak „na čtyři písmena“ sedí přesně.
- Platí to i v křížení. Políčko s CH je společné pro vodorovné i svislé slovo. Obě slova tedy musejí mít na tomto místě CH. To je pro autory křížovek oříšek, ale pro nás luštitele výborná nápověda: když vám v jednom směru vyjde CH, víte, že i křížící slovo má v tomto místě CH.
- Totéž platí v tajence. Počet políček tajenky odpovídá počtu písmen, nikoli počtu napsaných znaků.
Mimochodem, stejné pravidlo znají i hráči českých slovních deskových her – i tam bývá CH jediným hracím kamenem.
Příklady: spočítejte si to s námi
Nejlépe se pravidlo usadí na konkrétních slovech. Zkuste si je rozložit po písmenech:
- CHATA → CH-A-T-A = 4 písmena, tedy 4 políčka
- UCHO → U-CH-O = 3 písmena
- HRACH → H-R-A-CH = 4 písmena
- CHRPA → CH-R-P-A = 4 písmena
- MOUCHA → M-O-U-CH-A = 5 písmen
- OCHECHULE → O-CH-E-CH-U-L-E = 7 písmen (a hned dvě políčka s CH!)
Vidíte, že slovo může být na papíře „delší“, než kolik políček zabere. Kdykoli si nejste jistí, pomalu si slovo rozdělte na písmena a CH počítejte jako jedno.
Na co si dát pozor
I tady existuje pár situací, kdy je dobré zbystřit:
- Cizí slova a jména. V přejatých slovech a cizích jménech se dvojice znaků C a H nemusí chovat jako naše CH – může se číst jinak, například jako „č“ nebo „k“. Serióznější křížovkářské časopisy na takové případy zpravidla upozorní v legendě nebo v nápovědě. Když si nejste jistí, řiďte se počtem políček – ten vždy napoví.
- Nezaměňujte hlásku a písmeno. Písmeno CH je jedno, i když je psané dvěma znaky. Naopak třeba ve slově shoda jsou S a H dvě samostatná písmena – žádná spřežka tam není.
- Čitelnost. Pište oba znaky do políčka drobněji a zřetelně. Ušetříte si pozdější dohady, zda je v políčku CH, nebo jen H.
Malé cvičení na závěr
Chcete si nové znalosti hned vyzkoušet? Spočítejte, kolik políček v křížovce zaberou tato slova:
- CHALOUPKA
- POCHVALA
- MECHANIK
- CHACHAR (ostravsky „uličník“)
A řešení? CHALOUPKA má 8 písmen (CH-A-L-O-U-P-K-A), POCHVALA 7 (P-O-CH-V-A-L-A), MECHANIK 7 (M-E-CH-A-N-I-K) a CHACHAR jen 5 (CH-A-CH-A-R). Pokud vám všechno vyšlo, gratulujeme – CH už vás v žádné křížovce nezaskočí.
Shrnutí
CH se v křížovkách počítá jako jedno písmeno prostě proto, že jedním písmenem skutečně je. Označuje jedinou hlásku, má vlastní místo v abecedě mezi H a I a jako poslední spřežka v našem pravopisu nese kus historie češtiny. V křížovce mu proto vždy patří jediné políčko – v běžných slovech, v křížení i v tajence.
Až tedy příště narazíte na hrách, mouchu nebo chaloupku, už budete přesně vědět, kolik políček jim dopřát. Přejeme vám mnoho radosti z luštění a těšíme se u dalšího článku – vaše Redakce Luštitele.