Kdo je to luštitel? Historie slova a stejnojmenných novin
Každý, kdo někdy vzal do ruky tužku a sklonil se nad prázdnou mřížkou křížovky, se stal — možná aniž o tom věděl — luštitelem. Toto krásné české slovo v sobě nese trpělivost, zvědavost i tichou radost z objevování. My na Luštitel.cz jsme si je nevybrali náhodou: navazujeme jím na jméno starých novin, které kdysi bavily celé generace českých čtenářů. Pojďme se společně podívat, co slovo luštitel vlastně znamená, odkud se vzalo a proč si zaslouží, abychom je nenechali zapomenout.
Co znamená slovo luštitel?
Odpověď je na první pohled jednoduchá: luštitel je člověk, který luští. Řeší křížovky, hádanky, rébusy, osmisměrky, sudoku nebo šifry. Slovníky češtiny popisují luštitele jako toho, kdo se snaží rozluštit něco skrytého, zamotaného či zašifrovaného — a dobrat se tak výsledku vlastní hlavou.
Slovo má přitom širší záběr, než by se mohlo zdát. Luštitelem je i badatel, který se sklání nad starým, těžko čitelným rukopisem, nebo odborník, který rozplétá tajné šifry. V běžné řeči však luštitel patří především ke křížovkám. Když se řekne „vášnivý luštitel“, každý si představí člověka s tužkou, novinami a šálkem kávy nebo čaje po ruce.
Odkud se vzalo sloveso „luštit“?
Málokdo dnes tuší, že sloveso luštit má překvapivě „kuchyňský“ původ. Jazykovědci je spojují se slovy lusk a luštěniny. Luštit původně znamenalo loupat — vylupovat semena z lusků, tedy hrách, fazole nebo čočku. Byla to obyčejná ruční práce, kterou naši předkové dobře znali z podzimních večerů.
Z této práce se časem vyvinul přenesený význam, který používáme dodnes. Tak jako se z lusku trpělivě vylupuje zrno, luštitel „vylupuje“ skrytý smysl z hádanky. Odtud pochází i sloveso rozluštit — dostat se přes slupku až k jádru věci. Je to hezký obraz: luštění křížovky je vlastně loupání slov, políčko po políčku, dokud se neobjeví celá tajenka.
Křížovka dobývá svět i české noviny
Samotná křížovka je vynález poměrně mladý. Za první moderní křížovku se obvykle považuje ta, kterou v prosinci 1913 sestavil novinář Arthur Wynne pro americký list New York World. Měla tvar kosočtverce a čtenáře okamžitě nadchla.
Ve dvacátých letech 20. století pak svět zachvátila skutečná křížovkářská horečka. Křížovky se objevovaly v novinách, vycházely jim věnované sešity a sloupky. Móda pochopitelně dorazila i do tehdejšího Československa, kde křížovky rychle zdomácněly na stránkách novin a časopisů.
A čeština se ukázala jako jazyk pro křížovky jako stvořený:
- má bohatou slovní zásobu plnou krátkých i dlouhých slov,
- díky skloňování a časování nabízí nepřeberné množství tvarů,
- a navíc se u nás křížovky potkaly s ještě starší tradicí — s hádankami a slovními hříčkami, které měly české publikum v oblibě dávno předtím.
Noviny, které nesly jméno Luštitel
K rozkvětu luštění patřily odjakživa i specializované tituly. Vedle křížovkářských koutků ve velkých denících vznikaly časopisy a noviny určené přímo luštitelům — s křížovkami, hádankami, soutěžemi o ceny a dopisy čtenářů. Mezi tituly, které se v českých zemích v průběhu času objevily, patřilo i periodikum nesoucí hrdé jméno Luštitel.
Přesné podrobnosti o jeho vydávání dnes najdeme spíše v knihovních archivech a ve sbírkách pamětníků, a proto zde zůstaneme u obecného obrazu doby. Jisté je jedno: takové tituly plnily úlohu, kterou bychom dnes nazvali „klubem na dálku“. Čtenáři posílali svá řešení poštou, redakce otiskovaly jména úspěšných luštitelů a nejlepší z nich se mohli těšit na drobné výhry. Luštění nebylo jen kratochvílí jednotlivce — spojovalo lidi napříč celou zemí.
Právě proto jsme si jméno Luštitel vypůjčili pro náš křížovkářský slovník. Neseme je dál s úctou k těm, kdo luštili před námi.
Slova, která zná každý luštitel
Křížovky si za sto let vytvořily vlastní slovní zásobu. Některé výrazy se v mřížkách objevují tak často, že jim křížovkáři s úsměvem říkají „stálice“. Poznáváte je?
- ESO — nejvyšší karta, ale i vynikající hráč či letec,
- ATOL — korálový ostrov ve tvaru prstence,
- EMU — australský nelétavý pták,
- INKA — příslušník dávného jihoamerického národa,
- ANODA — kladná elektroda,
- OTAVA — jihočeská řeka, ale také tráva druhé seče.
Proč zrovna tato slova? Jsou krátká, obsahují hodně samohlásek a dobře se kříží s jinými výrazy. Autor křížovky je proto rád použije tam, kde potřebuje mřížku „slepit“ dohromady. Zkušený luštitel je pozná už podle legendy — a začátečníkovi se jejich znalost stokrát vrátí.
Proč luštění prospívá
Luštění není jen zábava na dlouhé večery. Má i řadu příjemných vedlejších účinků, které ocení každý — a senioři obzvlášť:
- procvičuje paměť — vybavování slov udržuje mysl v kondici,
- rozšiřuje slovní zásobu — u křížovek se člověk stále učí něco nového,
- učí trpělivosti a soustředění — svět počká, dokud není tajenka vyplněná,
- přináší radost z dokončení — vyplněná mřížka je malé vítězství,
- spojuje lidi — luštit se dá ve dvou, s vnoučaty i v kroužku přátel.
Není třeba spěchat ani soutěžit. Křížovka je trpělivá — počká si, až na ni budete mít čas a chuť.
Luštitel včera a dnes
Časy se mění. Kdysi luštitel čekal na nové vydání novin a řešení posílal poštou; dnes si může křížovku otevřít i na obrazovce a neznámé slovo vyhledat během chvilky. Jedno však zůstává stejné jako před sto lety: ta zvláštní chvíle, kdy se poslední políčko zaplní a tajenka konečně promluví.
Ať už luštíte s tužkou v ruce, nebo s pomocí našeho slovníku, patříte do velké rodiny luštitelů — a jsme rádi, že jméno, které kdysi neslo noviny plné křížovek, může dnes sloužit právě vám.
Hodně radosti z každé rozluštěné tajenky vám přeje Redakce Luštitele.