Jak se tvoří křížovka: pohled do dílny autora
Když si ráno u kávy otevřete časopis a pustíte se do luštění, málokdy pomyslíte na to, že každou křížovku někdo pečlivě poskládal písmenko po písmenku. Za mřížkou plnou políček stojí autor, který strávil hodiny přemýšlením, zkoušením a škrtáním, než všechno do sebe zapadlo. Pojďme se společně podívat do jeho dílny a projít si cestu, na jejímž konci leží hotová křížovka připravená k luštění.
Na začátku je tajenka
Většina křížovek, které u nás luštíme, ukrývá tajenku — citát, přísloví, vtip nebo zajímavost. A právě tajenkou celá práce začíná. Autor si nejprve vybere text, který chce do křížovky schovat, spočítá jeho písmena a podle toho volí velikost i tvar mřížky.
Dobrá tajenka by měla:
- dávat smysl i po rozdělení do několika řádků nebo úseků,
- obsahovat běžná písmena, se kterými se v mřížce dobře pracuje,
- luštitele na konci potěšit — pobavit, překvapit nebo poučit.
Zkušený autor ví, že tajenka plná písmen jako Ž, Ř nebo Ý mu práci pořádně ztíží. Každé písmeno tajenky totiž musí být zároveň součástí dalšího slova v druhém směru. Čím vzácnější písmeno, tím méně slov se k němu dá napojit.
Rastr: mřížka, do které se všechno musí vejít
Dalším krokem je návrh rastru, tedy sítě políček, do kterých se budou vpisovat slova. U nás je nejrozšířenější takzvaná švédská křížovka, ve které jsou otázky umístěny přímo v mřížce — v políčkách s legendou. Autor proto musí rozvrhnout nejen bílá políčka pro písmena, ale i políčka s otázkami tak, aby na sebe všechno hladce navazovalo.
Při návrhu rastru se hlídá několik zásad:
- tajenka musí ležet na dobře viditelném, zpravidla zvýrazněném místě,
- slova nemají být ani samá dvojpísmenná drobotina, ani nekonečné hady přes celou stránku,
- mřížka má být „hustá“ — co nejvíce písmen se má křížit s jinými slovy.
Návrh rastru je trochu jako plánování domu: dokud nestojí dobré základy, nemá cenu stavět stěny.
Vyplňování: hra o každé písmeno
A pak přichází nejtěžší část řemesla — naplnit mřížku slovy. Každé písmeno v křížovce je totiž křižovatkou: patří jednomu slovu vodorovně a jednomu svisle. Když autor vepíše vodorovně slovo KOTVA, zavázal se tím, že najde i pět svislých slov, která na písmena K, O, T, V a A přesně navážou.
Autor proto postupuje po částech, zkouší, škrtá a vrací se. Někdy jediné nevhodné slovo v rohu znamená, že je potřeba rozebrat a znovu postavit celý kus mřížky. Právě proto křížovkáři odjakživa používají křížovkářské slovníky — knihy a dnes i databáze, ve kterých jsou slova seřazena podle délky a podle písmen na určitých pozicích. Když autor hledá čtyřpísmenné slovo, které má na druhém místě T a na konci L, slovník mu během chvilky nabídne třeba ATOL.
Proč v křížovkách stále potkáváme eso, atol nebo emu
Každý zkušený luštitel je zná: eso, atol, emu, ara, oko, éra. Tato slova se v křížovkách objevují tak často, že se jim mezi luštiteli říká křížovkářské stálice. Není to lenost autorů — je to prostá matematika mřížky. Krátká slova, ve kterých se pěkně střídají samohlásky a souhlásky, se totiž výborně kříží s ostatními.
- eso — tři písmena, dvě samohlásky, napojí se skoro všude,
- emu — australský nelétavý pták a vděčný obyvatel mřížek,
- atol — korálový ostrov, který zachránil už nejednu zapeklitou křížovku,
- ara — papoušek, jehož dvě A se hodí téměř do každého rohu.
Dobrý autor se přesto snaží, aby těchto výpomocných slov nebylo příliš mnoho. Křížovka složená jen ze stálic by luštitele brzy omrzela, a tak se v mřížce hledá rovnováha mezi slovy pohodlnými a slovy svěžími, která potěší i poučí.
Legenda: umění správně se ptát
Když je mřížka vyplněná, přichází na řadu legenda — otázky či nápovědy k jednotlivým slovům. Mnozí autoři říkají, že právě tady se rozhoduje o tom, jaká křížovka nakonec bude. Stejná mřížka může být díky legendě snadnou nedělní zábavou, nebo pořádným oříškem.
Dobrá legenda:
- je stručná a jednoznačná — luštitel se má trápit hledáním slova, ne luštěním otázky,
- odpovídá obtížností svému čtenáři,
- občas na luštitele mrkne vtipem nebo slovní hříčkou.
U jednoho slova si autor může vybrat z mnoha cest. Slovo OKO lze zadat jako „zrakový orgán“, „smyčka na punčoše“ i „karetní hra“. Výběrem legendy autor řídí obtížnost: křížovka pro začátečníky se ptá přímo, křížovka pro ostřílené luštitele ráda sáhne po méně známém významu.
Kontrola: nejméně viditelná, ale nejdůležitější práce
Hotovou křížovku čeká pečlivá kontrola. Autor, a v redakcích často ještě další korektor, prochází mřížku slovo po slovu a ověřuje:
- zda všechna slova skutečně existují a jsou správně napsaná,
- zda každá otázka v legendě odpovídá vepsanému slovu,
- zda tajenka sedí písmenko po písmenku,
- zda se v jedné křížovce zbytečně neopakují stejná slova.
Jediné přehlédnuté písmeno dokáže luštiteli zamotat hlavu na celý večer — a rozzlobený dopis do redakce na sebe nenechá dlouho čekat. Poctivá kontrola je proto tichou, ale nepostradatelnou součástí řemesla.
Papír, nebo počítač?
Dříve vznikaly křížovky výhradně ručně: čtverečkovaný papír, tužka, guma a police plná slovníků. Dnes autorům pomáhají počítačové programy, které umí navrhnout rastr, prohledat rozsáhlé slovníky nebo upozornit na chybu v křížení.
Konečné slovo má ale stále člověk. Program nepozná, která slova jsou pěkná a která nudná, ani nevymyslí vtipnou legendu, u které se luštitel usměje. Dobrá křížovka proto zůstává především autorským dílem — počítač je v dílně jen šikovným pomocníkem, ne mistrem.
Řemeslo, které potěší dvakrát
Tvorba křížovky je trpělivé řemeslo na pomezí hry a stavitelství. Autor musí být tak trochu jazykozpytec, tak trochu matematik a tak trochu bavič. Odměnou mu je vědomí, že jeho práce potěší dvakrát: jednou jeho samotného, když poslední písmeno zapadne na své místo, a podruhé vás, luštitele, když se pod vaší tužkou vyloupne tajenka.
Až budete příště vyplňovat políčka a narazíte na staré známé eso nebo emu, vzpomeňte si, kolik hodin práce se skrývá za jednou jedinou mřížkou. A třeba si zkuste malou křížovku navrhnout sami — čtverečkovaný papír a tužka stačí.
Příjemné luštění vám přeje Redakce Luštitele.