Luštění křížovek a mozek: co říká věda
Kdo z nás si někdy nesedl s tužkou v ruce nad křížovku a nezapomněl přitom na okolní svět? Luštění patří k nejoblíbenějším koníčkům vůbec – a mnozí luštitelé věří, že jim pomáhá udržet hlavu svěží. Je to ale opravdu tak? Podívali jsme se, co k tomu říká současná věda. Dobrá zpráva hned na úvod: důvodů, proč u křížovek zůstat, je celá řada.
Co se děje v hlavě, když luštíme
Křížovka vypadá jako nenápadná zábava, ve skutečnosti je to ale docela slušný trénink pro mozek. Při luštění totiž zapojujeme hned několik schopností najednou:
- Dlouhodobou paměť – lovíme z ní slova, jména a pojmy, které jsme se naučili třeba před desítkami let.
- Slovní zásobu a jazykový cit – hledáme synonyma, hrajeme si s významy slov a jejich tvary.
- Pracovní paměť – držíme v hlavě už vyplněná písmenka a zkoušíme, co se k nim hodí.
- Soustředění a trpělivost – u těžší legendy je potřeba vydržet a nevzdat se po první nezdařené větě.
- Logické uvažování – když si nejsme jistí, odvozujeme odpověď z křížících se slov.
Mozek přitom pracuje podobně jako sval: čím častěji ho zaměstnáváme, tím lépe zvládá to, co po něm chceme. Vědci tomu říkají mentální stimulace – a křížovky jsou její příjemnou a dostupnou podobou.
Co ukazují vědecké studie
Vztahem mezi duševní aktivitou a stárnutím mozku se výzkumníci zabývají už desítky let. Z mnoha pozorovacích studií vyplývá poměrně jednotný obrázek: lidé, kteří pravidelně zaměstnávají hlavu – čtením, hrami, učením nebo právě luštěním – si v průměru déle udržují dobrou paměť a bystré myšlení.
Některé výzkumy se zaměřily přímo na křížovky. Jejich výsledky naznačují, že u pravidelných luštitelů se případné potíže s pamětí ve vyšším věku objevují v průměru později než u lidí, kteří hlavu podobným způsobem nezaměstnávají. Objevily se i studie, ve kterých si starší lidé s mírnými poruchami paměti po pravidelném luštění vedli v paměťových testech lépe.
Je ale poctivé dodat jedno velké „ale ». Většina těchto studií je takzvaně pozorovací – vědci sledují, co lidé dělají a jak se jim daří, ale nemohou s jistotou říci, co je příčina a co následek. Je možné, že křížovky mozek posilují. Stejně tak je ale možné, že lidé se svěží hlavou prostě luští častěji, protože je to baví a jde jim to. Pravda bude nejspíš někde uprostřed – a vědci se shodují, že duševně činorodý život rozhodně škodit nemůže.
Kognitivní rezerva: polštář pro pozdější léta
V souvislosti s duševní aktivitou vědci často mluví o takzvané kognitivní rezervě. Co si pod tím představit?
Zjednodušeně jde o jakousi zásobu, kterou si mozek buduje celý život – vzděláváním, prací, koníčky i společenským životem. Mozek, který byl dlouhodobě aktivní, si vytváří bohatší síť spojení mezi nervovými buňkami. Když pak s věkem přijdou přirozené změny, má z čeho brát: umí si najít náhradní cestičky a déle funguje dobře.
Křížovky samy o sobě rezervu nevytvoří, ale jsou jedním z mnoha kamínků, ze kterých se skládá. A mají jednu velkou výhodu: na rozdíl od lecčeho jiného nás baví, takže u nich vydržíme roky.
Křížovky nejsou zázračný lék
Abychom byli úplně upřímní: žádná studie neprokázala, že by luštění křížovek dokázalo spolehlivě zabránit demenci nebo jinému onemocnění mozku. Kdo vám tvrdí opak, přehání.
Vědci také upozorňují, že mozek se zlepšuje hlavně v tom, co skutečně trénuje. Pilný luštitel se tedy stává především lepším luštitelem – rozšiřuje si slovní zásobu, zrychluje vybavování slov a trénuje soustředění. Jak moc se tyto schopnosti přenášejí do běžného života, je mezi odborníky stále předmětem debat.
Zdraví mozku navíc nestojí jen na hlavolamech. Výzkum dlouhodobě ukazuje, že mu prospívá celý životní styl:
- pohyb – i obyčejná svižnější procházka prokrvuje mozek,
- společnost – rozhovory a setkávání s lidmi jsou trénink sám o sobě,
- spánek – právě ve spánku si mozek ukládá vzpomínky a „uklízí »,
- pestrá strava – to, co prospívá srdci a cévám, prospívá i mozku,
- učení nových věcí – novinky nutí mozek vytvářet nová spojení.
Křížovky do této mozaiky krásně zapadají – jen by neměly zůstat kamínkem jediným.
Jak z luštění vytěžit co nejvíce
Chcete-li, aby vám luštění dávalo co nejvíc, vyplatí se pár jednoduchých zásad:
- Luštěte pravidelně. Chvilka denně udělá víc než jeden dlouhý maraton za měsíc.
- Zvyšujte postupně obtížnost. Když už křížovky určitého typu zvládáte levou zadní, mozek se tolik nenamáhá. Zkuste těžší legendy nebo neznámé autory.
- Střídejte druhy hlavolamů. Švédské křížovky, osmisměrky, sudoku, doplňovačky – každý typ zaměstná hlavu trochu jinak.
- Dohledávejte si neznámá slova. Když narazíte na výraz, který neznáte, zjistěte si, co znamená. Právě tehdy se mozek učí nejvíc.
- Luštěte ve dvou. S partnerem, vnoučaty nebo přáteli je luštění zábavnější – a přidává se k němu i společenský rozměr, který mozku také svědčí.
- Nebojte se chyb. Škrtanec v křížovce není prohra. Hledání správného řešení je přesně ten trénink, o který jde.
Radost se počítá dvakrát
Na závěr jedna věc, na kterou se ve vědeckých debatách někdy zapomíná: luštění dělá radost. Chvíle klidu s křížovkou pomáhá zvolnit a odpočinout si od starostí. A pocit, když do posledního políčka zapadne správné písmenko a tajenka dává smysl, potěší v každém věku.
Dlouhodobý stres přitom mozku neprospívá, zatímco činnosti, které nás těší a přinášejí pocit úspěchu, mu dělají dobře. I kdyby tedy křížovky „jen » zpříjemňovaly život, dávaly dnu řád a přinášely malé každodenní vítězství, bohatě by si své místo v naší denní rutině obhájily.
Slovo na závěr
Co si z toho všeho odnést? Křížovky nejsou zázračný elixír mládí, ale jsou to spolehliví společníci aktivní mysli. Věda naznačuje, že pravidelné luštění může být jedním z dílků skládačky zdravého stárnutí – vedle pohybu, spánku, dobrého jídla a času stráveného s blízkými. A protože je to dílek, který voní novinovým papírem a chutná po dobré kávě, není důvod si ho odpírat.
Tak s chutí do luštění – vaše šedé buňky mozkové vám poděkují, přeje Redakce Luštitele.