Nejčastější slova v křížovkách a proč se pořád opakují
Kdo luští křížovky pravidelně, dobře to zná. Sotva vyplníme pár políček, objeví se stará známá slova: řeka Ob, řecké písmeno éta nebo korálový ostrov atol. Někdy nás to pobaví, jindy trochu rozladí — copak si autoři nemohou vymyslet něco nového? Odpověď je zajímavější, než by se mohlo zdát. Za věčným návratem stejných slov totiž nestojí pohodlnost autorů, ale samotná povaha křížovky. Pojďme se na to podívat společně.
Křížovka je především síť písmen
Na první pohled je křížovka souborem otázek a odpovědí. Ve skutečnosti je to ale hlavně stavební úloha. Každé slovo se musí křížit s jinými a každé písmeno musí sedět ve vodorovném i svislém směru zároveň. Autor tedy nehledá jen slova zajímavá, ale především slova, která se dají dobře propojit s okolím.
A právě tady vzniká ono věčné opakování. Některá slova jsou pro stavbu mřížky tak výhodná, že se jim autor jen těžko vyhne. Mezi luštiteli se jim říká křížovkářské stálice a zkušení řešitelé je znají zpaměti.
Proč vyhrávají krátká slova plná samohlásek
Podívejme se, co mají nejčastější křížovková slova společného:
- Jsou krátká. Dvou- až čtyřpísmenná slova se vejdou do malých okének, kterých je v každé křížovce spousta. Dlouhých slov je v mřížce jen několik, těch krátkých desítky.
- Obsahují hodně samohlásek. Písmena A, E, O a I patří v češtině k nejběžnějším, a proto se snadno kříží s jinými slovy. Slovo jako „oko“ nebo „éra“ se do sítě zaplete mnohem ochotněji než slovo se shlukem souhlásek.
- Střídají samohlásky a souhlásky. Pravidelný rytmus typu samohláska–souhláska–samohláska (třeba „atol“ nebo „Ivan“) dává autorovi největší volnost při napojování dalších slov.
Čeština má navíc mnoho slov končících na souhláskové skupiny, které se kříží špatně. Autor proto rád sáhne po výrazech z cizích jazyků, zeměpisných názvech nebo zkratkách, které mřížku „promažou“.
Malý slovník křížovkářských stálic
Každý luštitel si časem sestaví vlastní seznam. Tady jsou kategorie, které se v českých křížovkách vracejí nejčastěji:
- Řecká písmena: éta, ióta, tau, pí. Krátká, plná samohlásek, snadno se legendují.
- Řeky: sibiřská řeka Ob je asi nejslavnější křížovková řeka vůbec. Často pomáhají i naše Ohře a Odra.
- Zeměpisné pojmy: atol (korálový ostrov), oáza, step, Ural.
- Hudba: tóny as a es, árie, opus, duo, trio.
- Karty a hry: eso, remíza (v podobě „remis“), šach.
- Chemie a věda: ion či iont, éter, ampér.
- Křestní jména: Ota, Ivo, Ema, Ela, Anna, Ivan — krátká jména jsou pro autory hotový poklad.
- Citoslovce: ach, ejhle, hej. Když nic jiného nesedí, citoslovce zachrání skoro každý kout mřížky.
Všimněte si, že téměř všechna tato slova splňují pravidla z předchozí kapitoly: jsou krátká a samohlásky se v nich pěkně střídají se souhláskami.
Slova, která potkáte skoro jen v křížovkách
Zvláštní kapitolou jsou výrazy, které v běžné řeči skoro nikdo nepoužívá, ale v křížovkách žijí bohatým životem. Bývají to třeba starší nebo nářeční výrazy, odborné pojmy z botaniky či zoologie, anebo méně známá zeměpisná jména. V běžném hovoru bychom je hledali marně, avšak jejich písmenné složení je pro stavbu mřížky tak vděčné, že se jich autoři nechtějí vzdát.
Právě proto vznikly křížovkářské slovníky — tlusté knihy (a dnes i jejich elektronické podoby), které shromažďují slova podle počtu písmen a podle významu. Autoři v nich hledají, čím zaplnit nepoddajné kouty, a luštitelé zase to, co jim chybí do úplného vyřešení.
Autoři za to většinou nemohou
Je snadné si postěžovat, že „zase je tam ta éta“. Zkusme se ale na chvíli vžít do role autora. Ten nejprve umístí do mřížky tajenku a dlouhá, zajímavá slova. Pak musí zaplnit všechno ostatní — a čím hustší je síť, tím méně má na výběr. V některých políčkách zbývá jediné slovo, které tam vůbec lze napsat. A bývá to právě některá ze stálic.
Dobrý autor se snaží opakování mírnit alespoň pestrou legendou. Stejné slovo tak pokaždé ukryje za jinou nápovědu: éta může být „řecké písmeno“, ale také „písmeno před thétou“ nebo „sedmé písmeno řecké abecedy“. Slovo v mřížce je stejné, ale cesta k němu pokaždé jiná — a právě v tom je kus autorského umění.
Stálice jako tajná zbraň luštitele
A teď to nejlepší: to, co vypadá jako slabina křížovek, je ve skutečnosti výhoda pro nás luštitele. Kdo stálice zná, luští rychleji a s větší radostí. Pár osvědčených rad:
- Veďte si vlastní seznam. Kdykoli vás nějaké slovo překvapí, poznamenejte si ho. Za pár měsíců budete mít osobní slovníček, který vám ušetří spoustu času.
- Začínejte krátkými okénky. Dvou- a třípísmenná slova bývají právě ony stálice. Když je vyplníte první, získáte opěrná písmena pro delší výrazy.
- Všímejte si formulací v legendě. „Řecké písmeno“ na tři písmena bude nejspíš pí nebo chí, na čtyři písmena často éta, ióta nebo tau. Podobné vzorce se rychle naučíte.
- Nebojte se slovníku. Nahlédnout do křížovkářského slovníku není podvod, ale součást tradice. I zkušení luštitelé ho mají po ruce.
Opakování jako součást hry
Křížovky jsou v českých zemích oblíbené už déle než sto let a za tu dobu si vytvořily vlastní svět — s vlastním slovníkem, vlastními vtipy i vlastními stálicemi. Slova jako Ob, atol nebo éta nejsou známkou nudy, ale spíš takovým pozdravem mezi autorem a luštitelem. Kdo je zná, patří do klubu.
Až tedy příště narazíte na starou známou sibiřskou řeku na dvě písmena, nemusíte protáčet oči. Usmějte se, vepište ji do políček a vychutnejte si, jak vám její dvě písmenka otevřou další slova. Přesně tak to má v křížovce být.
Příjemné luštění vám přeje Redakce Luštitele.