Do, re, mi: solmizační slabiky a hudba v křížovkách
Kdo luští křížovky, zná to důvěrně. V legendě stojí „solmizační slabika“, k dispozici jsou dvě políčka – a ruka už skoro sama vpisuje DO, RE nebo MI. Slabiky do, re, mi, fa, sol, la a si patří k nejčastějším hostům českých křížovek. Ale odkud se vlastně vzaly? Proč se jim říká solmizační? A jaká další hudební slova by měl mít luštitel v zásobě? Pojďme si udělat malou hudební procházku – žádné noty k ní potřebovat nebudete.
Co je to solmizace
Solmizace je, jednoduše řečeno, způsob, jak zpívat tóny stupnice pomocí slabik. Místo písmen C, D, E, F, G, A, H, která známe ze školy, se používají slabiky do, re, mi, fa, sol, la, si. Každá slabika odpovídá jednomu stupni stupnice: do je první stupeň, re druhý, mi třetí a tak dále až po sedmé si.
Slabiky mají oproti písmenům jednu velkou výhodu – mnohem lépe se zpívají. Zkuste si polohlasem přeříkat „cé, dé, é“ a hned potom „do, re, mi“. Cítíte ten rozdíl? Právě proto se solmizace už po staletí používá při výuce zpěvu. Kdo někdy chodil do pěveckého sboru nebo do hudební školy, jistě si vzpomene na rozezpívání, při kterém hlas šplhal po stupnici nahoru a dolů právě po těchto slabikách.
A jedna zajímavost navrch: v románských zemích, například v Itálii nebo ve Španělsku, se solmizační slabiky používají přímo jako názvy not. Italské „do“ tedy označuje týž tón, kterému my říkáme „c“.
Odkud se slabiky vzaly
Za slabikami stojí středověký mnich Guido z Arezza, který působil v Itálii v 11. století a věnoval se výuce chrámového zpěvu. Hledal způsob, jak sboristům usnadnit zapamatování tónů, a našel jej v tehdy dobře známém hymnu k svatému Janu Křtiteli. Každý verš tohoto hymnu se zpíval o stupeň výš než ten předchozí – a první slabiky veršů daly tónům jména: ut, re, mi, fa, sol, la.
Všimněte si, že první slabika zněla původně ut. Teprve o hodně později se místo ní ujalo dnešní do, které se díky otevřené samohlásce zpívá mnohem pohodlněji. Také sedmá slabika si přibyla až po Guidově době – podle tradice vznikla z počátečních písmen slov Sancte Ioannes, tedy latinského jména svatého Jana.
A proč to vyprávíme tak podrobně? Protože stará slabika ut z hudby nikdy úplně nezmizela – a v křížovkách žije dodnes. Legenda „stará solmizační slabika“ na dvě políčka je téměř vždy právě UT.
Proč křížovky solmizační slabiky milují
Důvod je stejný jako u slavných křížovkářských slov ESO, ATOL nebo EMU: jsou krátké, plné samohlásek a autor mřížky se bez nich často neobejde. Slova o dvou písmenech jsou pro tvůrce křížovek vzácným zbožím – a solmizace jich nabízí hned celou sadu:
- DO – první stupeň stupnice,
- RE – druhý stupeň,
- MI – třetí stupeň,
- FA – čtvrtý stupeň,
- SOL – pátý stupeň (jediná trojpísmenná),
- LA – šestý stupeň,
- SI – sedmý stupeň.
Navíc jde o slova, která zná prakticky každý, takže je autoři mohou používat s klidným svědomím. A protože legenda „solmizační slabika“ sedí na kteroukoli z nich, hodí se autorovi vždy přesně ta, kterou mřížka zrovna potřebuje. Pro luštitele z toho plyne příjemná jistota: kde je v legendě solmizace, tam je odpověď vždy jen několik.
Jak poznat, která slabika se hodí
Když legenda neprozradí víc než „solmizační slabika“, rozhodují políčka a křížící se slova. Pár osvědčených rad:
- Spočítejte políčka. Tři políčka znamenají téměř jistě SOL. U dvou políček zbývá šest možností a rozhodne křížení.
- Všímejte si samohlásek. Pokud z křížícího slova znáte druhé písmeno, máte skoro vyhráno: O ukazuje na DO, E na RE, A na FA či LA, I na MI nebo SI.
- Pozor na slovíčko „stará“. Legenda „stará solmizační slabika“ míří na UT, o kterém jsme si vyprávěli výše.
- Nezaměňujte slabiky a tóny. Legenda „tón stupnice“ obvykle žádá písmeno – C, D, E, G nebo A. Solmizační slabiky mají v legendě zpravidla své plné jméno.
Zkušený luštitel časem získá cit a správnou slabiku odhadne na první pohled. Ostatně stejně jako u krátkých řek nebo hesla ESO platí: co se v křížovkách vrací pořád dokola, to se samo vryje do paměti.
Hudba v křížovkách nekončí u slabik
Hudební názvosloví je pro autory křížovek hotová pokladnice. Většina pojmů pochází z italštiny, je libozvučná a krátká – tedy přesně taková, jakou mřížka potřebuje. S těmito slovy se budete potkávat znovu a znovu:
- ALT – hluboký ženský hlas; patří k vůbec nejčastějším hudebním heslům v křížovkách.
- BAS – nejhlubší mužský hlas.
- ÁRIE – sólový zpěv v opeře; v legendách bývá jako „operní zpěv“ nebo „sólová píseň“.
- DUO a TRIO – skladba či těleso pro dva, respektive tři hudebníky.
- OPUS – označení hudebního díla; v legendě se často skrývá za prostým „dílo“.
- NOTA – písemný znak pro tón.
- TÓN – základní stavební kámen veškeré hudby.
- DUR a MOLL – dva tónorody; zjednodušeně se říká, že durová hudba zní vesele a mollová smutně.
- SÓLO – vystoupení jediného zpěváka nebo hudebníka.
A nezapomínejme na hudební nástroje: v křížovkách se pravidelně objevují například LYRA, VIOLA nebo GONG. Kdo má tato slova v zásobě, luští hudební políčka stejně samozřejmě, jako zkušený muzikant čte noty.
Malý test na závěr
Chcete si nové znalosti hned vyzkoušet? Tady jsou tři jednoduché úlohy, jaké byste mohli potkat v nedělní křížovce:
- Solmizační slabika na dvě políčka, druhé písmeno E.
- Stará solmizační slabika na dvě políčka.
- Hluboký ženský hlas na tři políčka.
Správné odpovědi: RE, UT a ALT. Pokud jste je měli bez zaváhání, můžete si směle připsat jedničku z hudební výchovy.
Ať vám tajenky ladí
Solmizační slabiky jsou krásnou ukázkou toho, jak se v křížovkách potkává dávná historie s každodenní luštitelskou praxí. Slabiky, které kdysi pomáhaly středověkým sboristům trefit správný tón, dnes pomáhají nám doplnit poslední políčka v rohu mřížky. Mnohým se u toho v hlavě rozezní i slavná písnička z muzikálu Za zvuků hudby, ve které se děti učí stupnici právě na slabikách do, re, mi.
Až tedy příště v legendě uvidíte „solmizační slabika“, vzpomeňte si na mnicha Guida a jeho zpěváky – a s úsměvem vepište správnou odpověď. Přejeme vám, ať vám každá tajenka ladí jako dobře rozezpívaný sbor – vaše Redakce Luštitele.